Děti Nepálu
Poznámky z deníku: Již při první návštěvě Nepálu mě mile překvapila skutečnost, že nepálské děti místo radosti z bonbónù a drobných hraček, které jsem jim rozdával, kladli otázku: „Máš tužku?“ Čím výše v horách a dál od civilizace, tím častěji jsem tu otázku slyšel a postupem času se z ní stalo synonymum pozdravu. Ne peníze, ale obyčejná tužka. Tužka a škola je pro ně, kromě sezónních návštěvníků, jediný kontakt s civilizací. Pokaždé, když jsme po ránu balili, pozorně si prohlížely ty podivné „zbytečnosti“, které nosíme s sebou. Věřím, že sní o našem světě tak, jako my sníme o jejich čistém, civilizací (zatím) nezkaženém světě.
